Amory šel na pláž. Okenice domů v malé uličce byly ještě zavřené. Klidný lehký vánek se proháněl mezi zdmi a přinášel mu vstříc vůni moře. Když vycházel z uličky do vycházejícího slunce, zvednul si límec bundy. Zhluboka se nadechl, dal si načas a hledal pak nejplacatější kámen na útesech. Posadil se. Nohy si opřel o skálu a poslouchal vodu, která se pod kameny s klidným příjemným zvukem blížila směrem k pláži.
Tak by měl začínat každý den, pomyslel si a musel konstatovat, jak je to dlouho, co sám takový začátek dne zažil. Slunce získávalo na síle a zahřívalo mu ruce a obličej. Voda dnes zrcadlila vycházející sluneční paprsky přímo směrem k břehu. Bylo nádherně. Kolikrát se v posledních týdnech snažil koupit si trochu štěstí a spokojenosti. Jak hluboko kvůli tomu zatížil své konto, kolik nocí se opilý bezcílně toulal městem a nyní získal tenhle pocit štěstí, aniž by zaplatil jediný cent. Život je překrásný.